Sokolský odboj za okupace

Po vpádu hitlerovských vojsk do ČSR v březnu 1939 se tvořily po celé republice buňky odboje. Také v Místku vzniklo v roce 1939 sokolské podzemní hnutí „Za vlast“. Vedl je štábní kapitán Rozehnal a po jeho zatčení převzal velení odborný učitel v Místku a vzdělavatel sokolské jednoty z Metylovic bratr Bohumil (Miloš) Čupa.

Po vpádu Německa do Polska splynul odboj „Za vlast“ s vojenskou organizaci „Obrana národa“ vedenou z Brna. Byly zakládány tzv. „trojky“, které se řetězovitě rozvětvovaly. Miloš Čupa založil skupiny v Paskově, Palkovicích, Chlebovicích, Sviadnově a v Metylovicích. Celá organizace směřovala k přípravě ozbrojeného povstání. Připravovaly se zbraně a střelivo, s cílem provádět špionáž a sabotáže. Leč rozsáhlá síť německé Tajné státní policie – gestapa – vždy odhalila nebezpečnou činnost, takže došlo k hromadnému zatýkání. Přesto, že učitel bratr Ivánek z Palkovic, radil Miloši Čupovi, aby uprchl do ciziny, neboť se k tomu naskytla velmi vhodná příležitost, neučinil tak s podotknutím, že zůstane vojákem na rodné hroudě. A tak se stalo, že byl dne 10. dubna 1941 zatčen. K zatčení došlo přímo v naší Sokolovně při cvičení mužů!

Ve vězení v Ostravě byl po několik týdnů krutě týrán, upadal do bezvědomí, ale nevynutili na něm nejmenšího doznání, a když k smrti ztýranému přivedli bezcitní gestapáci jeho přítele z odboje, klekl tento před ním a prosil: „Bratře Miloši, nenech se mučit a přiznej se, vše je prozrazeno“. Miloš se přiznal, ale prozradil pouze sám sebe. Metylovským bratřím z odboje zachránil život. Byl Sokolem na pravém místě a sokolství zasvětil celý svůj mladý život. Umíral v nerovném boji jako statečný Sokol a hrdý Čech.

„Na hrobech našich vykvete nové jaro“, píše v cele smrti své milované mamince. Byl odsouzen k trestu smrti sekerou a dne 10. prosince 1942 popraven.

Po zatčení bratra Miloše Čupy, byla 12. dubna 1941 zastavena činnost Sokola v Metylovicích a sokolský majetek byl zabaven. Ovzduší bylo stále tíživější.

Přišel 8.říjen 1941. Tento den byl nejčernější v dějinách sokolstva. Do rukou gestapa se dostal písemný materiál o spolupráci Jugoslavského sokola s Českou obcí sokolskou. Byl to jasný doklad o sokolském odboji proti okupantům. A tak na rozkaz říšského protektora K. H. Franka nastalo hromadné zatýkání sokolstva. Ani naše metylovská tělocvičná jednota nebyla ušetřena. Je zatčen starosta jednoty bratr Metod Bílek, jeho manželka, učitelka Štěpánka Bílková a stařičký místostarosta TJ Jan Cyril Bílek. Toho pro stáří a nemoc propustili téhož dne. Protisokolské akci neušel ani metylovský rodák, bratr Blažej Onderka, starosta Sokola ve Frýdlantě.

Štěpánka Bílková se vrátila po šestitýdenním věznění v Ostravě ke svým opuštěným dětem 19. listopadu 1941. Blažej Onderka v Osvětimi zahynul a starosta Metod Bílek se vrátil v červnu 1942 z Osvětimi s podlomeným zdravím, zlomen tělesně i duševně. Těžké utrpení na něm nechalo nesmazatelné stopy.

Zatýkání neustává ani v roce 1942. 5. prosince byl zatčen pro ilegální činnost v Komunistické straně, člen Sokola Karel Čupa. Byl vězněn v Ostravě, Osvětimi, Breslau, Glogau, a Sagari. Dne 11. ledna 1945 uprchl do Sovětského svazu a vstoupil do Československé jednotky. Vrátil se až po osvobození.

V průběhu okupace byli mladí lidé nasazování k těžkým nuceným pracím. Nedodržování pracovní doby bylo považováno za sabotáž a tak se stalo, že gestapo zatklo i bratra Františka Pustku, kterého pak umučili v koncentračním táboře v Osvětimi dne 23. února 1943.

Přesto, že za ukrývání a poskytování pomoci uprchlíkům byly strašné tresty, přece bratr Jan Němec podporoval svého kamaráda legionáře Oborného z Ostravy. Jeho syn byl zastřelen pro sabotáž a otec se ukrýval u známých. Byl však dopaden a po hrozném mučení prozradil všechny, kdož mu pomáhali, tedy i Jana Němce. Ten byl zatčen 16. ledna 1943. Odbyl si svou kalvárií v Ostravě, Osvětimi, Buchenwaldu a v podzemním táboře Dora u Nordhausenu. Jeho obdivuhodně nezlomná vůle mu nedovolila podlehnouti a dopřála mu šťastný návrat ke svým drahým.

Dne 30. června 1943 byl zatčen bratr Vítězslav Bílek, toho času učitel v Bučovicích u Brna. Ani smrt Miloše Čupy jej neodradila, aby se nezapojil do sokolského podzemního hnutí proti okupantům. Tak mu velela jeho sokolská čest. Hustě rozvětvená špionážní síť, prohnané a kruté metody surového gestapa a posléze bolestná pravda o zradě v našich řadách umožnila gestapu proniknout do podzemního hnutí. Odboj byl prozrazen, Vítězslav byl odsouzen k smrti. Byl popraven v Breslau 2. listopadu 1944. Je jeden z těch mučedníků, kteří ani při ukrutném týrání nezradili dalších spolubojovníků z odboje. Důkazem toho je i to, že po něm nikdo již na Bučovicku nebyl zatčen.

Začátkem roku 1945, kdy se zdálo, že vítězství spojenců je na dosah, kdy už jsme žili v radostné předtuše něčeho slavného a velikého, odehrála se v myslíkovském lomu hrůzostrašná tragedie. Několik chlapců z Palkovic a mezi nimi i bratr Alois Pustka se svým strýcem Janem Svobodou, oba z Metylovic, pozorovali na kopci blížící se frontu. V domnění, že jsou to partyzáni, byli Němci obklíčeni a zatčeni. V nedalekém lomu byli zohaveni a ránou do týlu zastřeleni, dne 4. května, tedy den před osvobozením Metylovic!

5. května 1945 přišla Rudá armáda a osvobodila naší obec. Nedá se vylíčit, jakou radost jsme všichni prožívali, že už konečně je mír, který zacelí naše rány a povzbudí nás k práci v osvobozené vlasti. Sláva všem našim osvoboditelům i těm hrdinným bratrům, kteří nasazovali své životy za svobodu potupené vlasti.

Leč naše radost byla otřesena hroznou zprávou o zatčení bratra Vladimíra Bílka. Nedal se zastrašit smrtí svého rodného bratra Slávka a odhodlaně se zapojil do činnosti odbojové skupiny „Žižka“ v Ostravě. Byl zatčen 20. dubna 1945 pro přechovávání zbraní. Byl odvlečen a zastřelen ránou do týla na židovském hřbitově v polském Těšíně. Po exhumaci byl převezen do rodné obce. Sokolský odznak s heslem „Na stráž“ nebyl Mirkovi líbivým heslem, ale závazným slibem, že zůstane na stráži a bude statečně svou zem bránit proti každému vetřelci i s nasazením vlastního života. Před touto vznešenou myšlenkou musely ustoupit nejdražší perly slzy matčiných očí, které ještě neoschly nad ztrátou již jednoho syna.

Touto poslední ztrátou se uzavírá šestileté utrpení naší sokolské jednoty a nastává nová, doba lepších společenských řádů.