150 let Sokola (1862 – 2012)

Život sokolský se vyvíjí v sinusovkách, s několika vrcholy, ale i s hlubokými propastmi, kdy hrozila jeho likvidace. Začátky Sokola v českých zemích sahají do 2. poloviny 19. století. Tehdy po pádu tzv. „Bachova absolutismu“ nastal rozvoj českého písemnictví, politického a společenského života. Byly zakládány různé druhy zájmových spolků. Koncem roku 1861 byl založen Česko-německý cvičný spolek. Mezi několika Čechy byl i Miroslav Tyrš. Ve spolku došlo k nacionálnímu konfliktu, a Češi byli nuceni ze spolku odejít. Založili si svůj vlastní český spolek pod názvem „Tělocvičná jednota pražská“. Ustavující schůze byla 16. února 1862. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, náčelníkem Miroslav Tyrš. Je založen „Sokol Pražský“, který je považován za první sokolskou jednotu vůbec.

Název „SOKOL“ se začal používat, až v roce 1864 (svým hrdinům tak říkali Jihoslované).

Počáteční rozvoj byl veliký, přibývalo členů a jednot. V roce 1865 nečekaně umírá ve věku 43 let bohatý Fügner, vedoucí osobností se stává Miroslav Tyrš.

V Sokole se od počátku cvičilo na nářadí, cvičení prostná a pořadová, atletika i různé třídy sportů. Byly zavedeny přednášky, rozhovory o věcech sokolských i společenských a tím byl položen základ činnosti vzdělavatelské.

Tyrš s Fügnerem a jejich pokračovatelé usilovali o vybudování spolehlivé, demokratickým duchem protknuté organizace naplňující antickou představu „v zdravém těle, zdravý duch“, povýšenou v sociálních vztazích na bratrskou úroveň. Ideou sokolského programu je zodpovědnost za celek. Zodpovědnost cvičitele a trenéra za zdravý vývoj cvičenců, zodpovědnost všech za sokolskou jednotu, za spoluúčast na životě obce. Tyrš byl také tvůrcem sokolských zásad: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. Je také autorem Základů tělocviku, a hesla organizace „Tužme se“. Josef Mánes navrhl kroj – garibaldiovská červená košile. Členové si říkali „bratře“, pozdravem bylo „Nazdar“. U zrodu Sokola stály významné osobnosti politického a kulturního života, např. Josef Mánes, Jan Neruda, J.E. Purkyně, Karolína Světlá a další.

Začíná vycházet časopis „Sokol“. V létech 1881 začíná cvičit mládež – žáci a dorost. Sokolství zapouští kořeny i mezi ženami. Koncem 19. století nastává prudký rozvoj Sokola jak doma, tak i v zahraničí. V té době se sokoli často vypravovali za lepším životem do světa a za oceány, kde se zase pod sokolskou vlajkou s jinými krajany spojovali, a lze s nadsázkou říci, že nad Sokolem slunce nezapadalo.

V roce 1882 je konán 1. Sokolský slet. V roce 1884 má Sokol 137 jednot s 17 424 členy a 1 111 dorostenci. Je členěn do 3 stupňů jednota – župa – ústředí Sokola.

V roce 1884 tragicky umírá u jezera v rakouském Tyrolsku dr. Miroslav Tyrš.

V roce 1894 je název upraven na „Česká obec sokolská“.

Na domácí půdě dochází ke štěpení tělocvičného hnutí. Vznikají samostatné sportovní asociace (např. fotbal). V roce 1896 vznikají Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ), v roce 1902 byl v Brně založen Orel.

Obě tyto jednoty působily v první polovině minulého století i v Metylovicích.

Jsou pořádány Všesokolské slety. VI. Všesokolský slet v roce 1912 sledovalo přes 300 000 diváků a v průvodu šlo přes 17 700 sokolů. Téhož roku je i v naší obci založena Tělocvičná jednota Sokol.

V roce 1914 je v Sarajevu zabit následník trůnu, o měsíc později vyhlásí Rakousko Srbsku válku, čímž začala 1. světová válka. Během války dochází k útlumu, protože že statisíce mužů – členů Sokola – musely na válečná pole. Na lazarety bylo přeměněno 257 tělocvičen. Rakouské úřady zahájily přísný postup vůči českým vlastencům. V listopadu 1915 bylo z moci úřední rozpuštěno ústředí České obce sokolské. Mnozí čeští vojáci, z nichž byla podstatná část Sokolů, skončila v legiích. Přebíhali k Rusům, Srbům, Italům, Francouzům i jinde.

Vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 znamenalo okamžité obnovení ČOS.

Období 1. republiky znamená pro sokolské hnutí největší rozvoj v historii, a to jak po stránce sportovní, společenské i z hlediska společenského vlivu.

Československá obec sokolská byla oporou demokracie a politiky T.G. Masaryka, sokolské osobnosti zaujímaly významná místa v hierarchii první republiky.

Tyršovy osnovy školní tělesné výchovy ovlivňovaly pohybový program mládeže. Koncem roku 1921 sdružovala ČOS 53 žup, přes 3 000 tisíce jednot a 700 000 členů. Vznikaly nové a nové jednoty. Později počet členů Sokola přesáhl milion.

Významným milníkem bývaly Všesokolské slety. X. Všesokolský slet v roce 1938 se konal, již v době, kdy se v Evropě zvyšovalo nebezpečí válečného konfliktu. V létě cvičilo 55 000 tisíc dorostenek a dorostenců, 52 000 žen a bezmála 30 000 mužů skladbu „Přísaha republice“. Sletu se zúčastnili sokolové z 20 zemí světa. Přítomni byli i zástupci z naší Tělocvičné jednoty.

30. září 1938 byla v Mnichově podepsána dohoda o odstoupení pohraničí Německu. Prezident Beneš rezignoval a opustil republiku. Po okupaci 15. března 1939 a zřízení Protektorátu Čechy a Morava Sokol ještě žil. Sokolové zakládali různé odbojové skupiny, docházelo k zatýkání a popravám.

12 října 1941 byl Sokol rozpuštěn a veškerý majetek zabaven. Nastala doba krutých represí. Řada funkcionářů i řadových členů končí v koncentracích a na popravištích.

Když v květnu 1945 2. světová válka skončila, zahájili členové Sokola jeho obnovu. Přes nenahraditelné ztráty několika tisíc předních činovníků, byla činnost obnovena prakticky v rozsahu před jeho rozpuštěním.

Sokol se musel vyrovnat s požadavkem na sjednocení veškeré tělesné výchovy a sportu. V listopadu 1945 byl ustaven Československý tělovýchovný svaz, jako volné sdružení, v němž každá tělocvičná organizace pracovala samostatně. V té době bylo v České obci sokolské 3 686 jednot a více než milion členů.

Únorový puč v únoru 1948 měl rozhodující vliv na další vývoj Sokola. Už v květnu 1948 bylo oznámeno, že veškeré tělovýchovné organizace splynou do jedné celonárodní organizace. 2. června abdikoval prezident Beneš a 14. června se stal novým prezidentem Gottwald. O tři týdny později se konal XI. Všesokolský slet, který byl připravován již 2 roky. Ten měl silný, vlastenecký a demokratický nádech, a stal se sokolským vzdorem proti nastolené komunistické diktatuře. Průvod Prahou byl velkou manifestaci proti novému režimu. Pochodující provolávali stovky hesel oslavujících Masaryka a Beneše. Po tomto protestu bylo komunisty rozhodnuto o likvidaci Sokola a hlavně sokolských ideí a o jejich nahrazení idejemi komunistické „proletářské“ tělovýchovy.

Začalo řízení a kontrola tělovýchovy a sportu státem. Tělovýchova byla řízena Československým svazem tělesné výchovy. I když Sokol nebyl zakázán, likvidace probíhala organizačně a ideologicky. Byl začleněn do ČSTV, zabrán majetek, převedeno členstvo, nebylo co, a koho řídit. Česká obec sokolská zanikla. Zničení sokolské organizace tak bylo dokončeno. Z Tělocvičné jednoty se stala Tělovýchovná jednota. Pozdrav „Nazdar“ zůstal, oslovení bratře, sestro se však změnilo na soudružko, soudruhu, funkce starosta se změnila na předsedu.

A tak již potřetí ve své historií (poprvé v roce 1915, pak v roce 1941) se stal Sokol nepohodlným pro další „totalitní režim“ a násilím byla jeho činnost opět přerušena. Tentokrát však na dlouhých 40 let.

Po tzv. „Sametové revoluci“ v listopadu 1989 začíná další obnova České obce sokolské, navazující na tradice Sokola, to je rozvíjet svobodu ducha, a mravní výchovu spojovat s výchovou tělesnou. „Ve zdravém těle, zdravý duch“.

Ustavující sjezd v lednu 1990 v Praze obnovil činnost České obce sokolské.